Sam vyskočil ze sedátka a dal muži ránu do obličeje. Tím mu úplně zlomil spodní čelist. Muž měl košili i kalhoty celé od krve, jež také kapala ze Samovy ruky. Hleděl na to celé se zděšením a s třesoucí se rukou. Malý kluk začal brečet. Sam přestával vnímat. Měl pocit, že mu v uších něco hlučí. Přišlo mu náhle zcela odporné, že takto neznámému ublížil. Zrychloval se mu tep. Poprvé v životě měl po ublížení někomu pocit, že omdlí. Vymotal se z kupé a v chodbičce otevřel okno. Žena již řvala na celé kolo a k Samovi přibíhal průvodčí. Na něco se ho španělsky ptal, Sam však nebyl schopen odpovědět. Křičící žena pak přivolala průvodčího do kupé, a ten tak zjistil, co se vlastně stalo. Sam se vzchopil a rychle vešel do dalšího vagónu. Chtěl na toaletu, kde by si ruku omyl od krve. Ale bylo obsazeno. Sam si tedy sedl ke dveřím a zase nahlas vydechl. V tu chvíli kolem něj prošla docela nenápadná Kolumbijka, oblečená jako prodavačka občerstvení. Ani si ho nevšimla. A Weber jí taky nevěnoval moc velkou pozornost.
Ovšem ta Kolumbijka nebyla žádnou prodavačkou občerstvení ve vlaku. Ve skutečnosti patřila k tajné policii, a byla kolegyní Jarola Péreze. Jmenovala se Kia García, a u tajné služby pracovala už deset let. Měl-li někdo Sama Webera po jeho útoku na vojenskou stanici poblíž Sarta sledovat, a to nenápadně, pak to byla ona. Vlak mířil do města Bucamaranga, nedaleko od Magdalenina údolí. Weber doufal, že se tam konečně zase shledá s Nastasyií. Netušil, že mu někdo půjde po krku, a tím někým bude právě Kia.
Nastasya konečně došla do malé vesnice na břehu řeky Magdaleny. Blížila se třetí hodina odpolední, a Nastasya měla neuvěřitelný hlad. Když si všimla skupiny slepic na dvorku před jedním domkem, rozhodla se konečně si s pomocí nože opatřit potravu. Skočila po jedné slepici a bodla jí nožem do krku. Slepice začaly zděšeně kdákat. Nastasya skočila za keř se zabitou slepicí jen pár vteřin před tím, než ji mohl majitel slepic, vycházející z domu, zahlédnout. Nastasya se se svým pozdním obědem odplazila do zdánlivého bezpečí lesa. Měla pocit, že je to krok zpět. Hledala civilizaci, a teď před ní zase utíká. Jakmile byla v dostatečné vzdálenosti od vesničky, zapálila oheň. Věděla, jak ho rozdělat s pomocí pár klacíků. Trvalo to dlouho, ale ta námaha se vyplatila. Potom si opekla dvě velká slepičí stehýnka. Konečně měla něco k jídlu.
Vlak dojel do Bucamarangy, a Sam Weber z něj vystoupil na špinavé nádraží. Přemýšlel, co udělat dál. A právě v tu chvíli ho obklopilo několik policistů. Mluvili na něj anglicky.
"Budete muset jít s námi. Zavolali nám, víme, co jste provedl ve vlaku. Stanice je nedaleko odsud, jistě rád vysvětlíte, proč jste to tomu muži provedl," řekl policista s knírem.
"Nic vysvětlovat nebudu," odpověděl mrzutě Sam a dal se do kroku.
"To teda budete," zasupěl mu do ucha policista a zmáčkl mu ruku.
Sam se zlověstně usmál a rukou trhl tak, že policista vyletěl do vzduchu a narazil hlavou o sloup. Ostatní na Sama vytáhli zbraně.
"Tohle už mě nebaví..." řekl Sam a odpochodoval pryč. Jeden z policistů na něj vystřelil, netřeba však popisovat, co se s kulkou a Samovými zády stalo.
Jakmile vešel do opuštěné uličky poblíž nádraží, uslyšel, jak na zeď někdo skočil. Otočil se, ale nikoho neviděl. Na zdi nikdo nestál ani neseděl. Šel tedy dál. Nebyl příliš obezřetný, nepotřeboval to. Jenže najednou na něj zpoza zdi dopadla zapálená sirka. Zapálila jeho košili. Sam se příšerně vyděsil. Díval se na vše kolem sebe, ale nikoho neviděl. A plameny se už začínaly dotýkat jeho kůže na rameni. Sam přiběhl k popelnici, popadl její víko a poměrně komicky se s jeho pomocí pokusil plamen uhasit. V tu chvíli dostal další zásah. Do zad mu vletěla jakási zapálená střela. Weber zařval jako vyděšené zvíře, zahnané do rohu, a otočil se, jen aby spatřil Kiu, která na něj mířila speciální zápalnou puškou.
"Jste mrtvý," řekla Kia, "Maxi. Nebo Same?"
Webera překvapilo, že znala jeho identitu. Nedokázal nic říci. Plameny ho doslova pojídaly.
Kia po něm znovu vystřelila, ale Sam se tentokrát zapálené střele vyhnul. Odpadky vedle popelnic začaly hořet.
Weber se vběhl do prvního domu, obrovskou silou vyrazil dveře. Zavřel se do něčí koupelny. Natáhl k sobě sprchu, když tu dostal další ránu, přímo do hlavy. Kia po něm střílela z otevřeného okna. Weber se začal hasit. Vzal do ruky dlaždici, ležící vedle umyvadla, a prohodil ji oknem. Kiu nezasáhl, ale její zbraň ano. Kia se sklonila pro svou pušku, ovšem v tu chvíli již Sam vyskočil oknem ven, popadl ji za krku, zvedl nad zem a pak odhodil asi tak o tři metry dál.
Kia vytáhla z opasku výbušninu a hodila ji po Weberovi.
"Sakra!!!" zařval naštvaně Weber a uskočil. Výbušnina dopadla ke zdi toho domu a celý ho zdemolovala.
Weber se dal na útěk. Kia běžela za ním. Vytasila pistoli a střílela po něm. Weber naskočil na něčí moped a rozjel ho. Stejně tak Kia skočila na motorku, jejíž majitel ji jen uviděl ujíždět, a něco sprostě křičel.
Kia prostřílela pneumatiky na mopedu. Sam z něj spadl. Motorkou ho pak přejela, čímž mu však nijak neublížila. Na Weberovu hlavu to byl ale velký tlak, a z nosu mu vytryskl proud krve. Ovšem rány se rychle zacelily. Skočil na střechu auta jedoucího kolem. Kia ho na motorce doháněla. Sam na ní seskočil, a povalil jí k zemi. Oba je téměř přejelo další auto. Weber vytáhl z Kiina opasku nůž a zabodl jí ho do ruky. Kia zařvala bolestí a kopla ho mezi nohy. Překvapivě to fungovalo! Weber se zhroutil. Kia mu přirazila k zádům pípající čip a dala se do běhu.
"Sakra! Kruci! Ne!!!" řval Weber. Nedokázal dosáhnout na čip na zádech. Chytrá holka, dala mu ho tak, kam prostě nemohl dosáhnout.
Čip explodoval. Weber byl zanechán na kraji silnice s obrovskou dírou v zádech. Pomalu se však zacelovala. Kia k němu opět přiběhla a do rány v zádech začala střílet z pistole. Weber si z rány doslova vytrhl kousek masa, který se, když nebyl napojen na zbytek těla, proměnil v jakousi slizovou kuličku. Hodil ho Kie do obličeje. Kia okamžitě spadla na zem. Kulička se roztekla a pokryla celý její obličej.
"Bůh ti žehnej, Ngoyi. I když seš blbec," zašeptal si pro sebe Weber. Zranění se zhojilo. Přišel k dusící se Kie a kopl ji.
"Nepleť se mi do cesty," zařval na ni.
Kia vytáhla z opasku plynový granát a odjistila ho. Teď se i Weber začal dusit. Pak se Kie podařilo odtrhnout sliz z obličeje. Hodila ho na zem. V tu chvíli pro něj Weber natáhl ruku, jenže Kia zase škrtla sirkou a sliz zapálila. Ve vteřinách se rozplynul. Weber se vzmohl, vstal a dal Kie ránu pěstí do břicha. Ona ho ale zase kopla do holeně, a on opět upadl. Jak ležel v tom plynu a kašlal, unavoval se. Kia už skoro také nemohla dýchat, a proto se plazila pryč.
Šedý oblak plynu se po chvíli ztratil. Weber ležel na zemi úplně vyčerpaný. S malým kouskem slizu, který teď shořel, a byl tedy nenávratně ztracen, byl Weber trochu oslaben. Jeho tělo si nedokázalo vytvářet nové nestálé molekuly, jako to Ngoyovo. Mohl teď přijít až o čtvrtinu své síly. A to bylo dost. Kia po něm opět vystřelila. Zasáhla ho do spánku. Weber jen zaskučel. Celý se třásl. Trvalo mnohem déle, než kulka vylezla z jeho hlavy, ze zacelené rány. Kia nešetřila municí a střílela mu do hlavy, co to šlo. Pak však ucítila, že přestává vnímat. Nejspíš se nadýchala až příliš toho plynu. Zmáčkla tlačítko na vysílačce, kterou měla také na opasku, a omdlela. Okamžitě k ní přijel černý vůz a do něj jej vzala další žena, podobně oblečená jako ona. Řidič, Kolumbijec v černých brýlích, ji upozornil na to, že Kiina oběť se probouzí a utíká pryč. Nebyl ale čas na to dbát...
Večer se Nastasya ocitla zpět ve vesnici. Zamířila do obchodu s oblečením. Byl to chudý obchod. Alarm představovala rozsvícená žárovka a podlouhlý pípavý zvuk, vydávaný zařízením ve zdi. Zničit oba během dvou vteřin s pomocí nože nebyl pro trénovanou zločinkyni a vražedkyni Nastasyii žádný problém. Hodila na sebe tmavě modrou mikinu s kapucí a popadla také pár kožených rukavic, jež by se jí mohly v budoucnu hodit. Vyšla ven z obchodu, nasadila si kapuci, a pak s šokem vykřikla. Právě dostala ránu uspávací šipkou do ramene. Vytrhla si ji, a uviděla Jarola Péreze, stojícího za rohem.
"Promiňte, dámo, ale vy se mnou jedete do Bogoty," řekl Pérez.
Nastasya ztratila vědomí.
Když se probudila, nejspíše dalšího dne ráno, byla už v cele. A nejspíše v hlavním kolumbijském městě. Jak ji teď mohl Sam zachránit? A jak se vlastně Pérezovi podařilo jí tak rychle najít?
Pérez se ve stejné budově setkal s Kiou. Potřásli si rukama.
"Sam Weber bude nejspíše stále v Bucamuranze," řekl Pérez, "najděte ho, prosím, a sdělte mu, že máme jeho přítelkyni."
"Dobrá, Jarole," usmála se Kia, "bude mi ctí ho zase trochu rozpálit."
Pérez vstoupil do Nastasyiiny cely. Nepokoušela se ho napadnout, nestálo to za to. Navíc měl u sebe pistoli.
"Vím moc dobře, kdo jste. Slečna Savina z Ruska. Toronto, 2015. Páni. To byla akce, co? Ještě lepší než Bělehrad o rok dříve. Ovšem ta akce ve vodách Britského indooceánského území nebyla příliš úspěšná, co? Rok 2017, nemýlím-li se. A pak jste se ztratila ze světa nejlepších zločinců světa... Tedy až doteď," povídal dlouze Pérez, "bude mi ctí dostat vás i vašeho přítele navždy do vězení. A je mi ctí, že se tak stane právě zde, v mé zemi. Daleko od vašeho domova. Nebude to pro vás největší trest?"
"Nikdy ho nedostanete," zasmála se Nastasya.
"Víte, že včera už ho skoro měli? Včera ho skoro měli, a dnes ho dostanou. A nebo pozvou sem. Záleží na tom, jak to vezmete. Hele, nechci být zlý. Ale jste kriminálníci, a ti patří za mříže," odpověděl Pérez.
___
Konec 7. části.
Žádné komentáře:
Okomentovat