"Vy jste z Matíasovy skupiny?" zvolal na ozbrojence.
Najednou ho někdo ze strany pevně uchopil za krk a přimáčkl ke zdi, až se omítka za jeho hlavou začala drolit.
"Teď už je to Weberova skupina," řekl silák, který byl čerstvým vůdcem gangu, "nebo Ilvesova. Záleží na tom, jaké jméno pro mě používáš. Ale tuhle informaci ty nikde sdílet nebudeš."
Muž, holohlavý a brýlích, se zatvářil vyděšeně. Začal slintat. Popadal dech, ale Sam mu svým sevřením nedovoloval, aby se nadechl.
"Prý jsi Matíasovi dodával munici," řekl mu Weber, "chci jí. A zadara, nebo tě zabiju."
Chlapík zakroutil hlavou, nesouhlasil. Weber stiskl sevření. Muž začal z posledních sil řvát a mlátit Webera do ruky.
"Kývni na to, nebo ti vytrhnu krční obratle!" zařval mu Weber do obličeje.
Dodavatel munice neměl na vybranou. Weber ho nechal chvíli vydechnout. Muž nebyl schopen promluvit, ale zavedl Webera a dva jeho lidi do sklepa budovy. Ukázal na pár krabic. Jeden z Weberových pomocníků je postupně všechny otevřel. Byla v nich spousta nábojů.
"Dobrý," zasmál se Sam a přišel k ještě stále těžce dýchajícímu muži. Dal mu ránu pěstí do obličeje. Byla tak silná, že oběť odletěla až ke stěně. Weber ho jednou ranou zabil. Tak byl silný.
"Vezměte ty krámy, jdeme," zařval na své podřízené a dal se na odchod.
Mezi hustými křovisky to vše pozoroval člen speciální jednotky. Na hlavě měl malou kameru, kterou dění venku zaznamenával. Když dodavatel munice nevyšel s Weberem ven, správně dedukoval, že ho Weber nakonec přece jen zabil. Policista se stáhl a skryl se v hustém lesíku, který lemoval jih města. Tady se pomocí vysílačky spojil se samotným Jarolem Pérezem.
Pérez seděl na policejní stanici a na mobilu si četl nové zprávy. Zrovna si chystal přečíst článek o údajném nedávném útoku nějakého tajemného zvířete na Trafalgarském náměstí v Londýně, ale neměl na to čas. Vzal vysílačku. To, co mu bylo oznámeno, se mu nanejvýš hodilo. Gang, který měl podle policejních záznamů Matías možná vést, což však policie nikdy nepotvrdila, je právě na jihu Sarta. Vede je bílý Evropan. To Pérezovi stačilo. Nasedl do svého jeepu a vydal se vstříc největšímu nebezpečí, jaké měl kdy v životě zažít.
Na kraji lesa se právě Sam setkal s Nastasyí, která celou akci sledovala z dálky z koruny pořádně velkého stromu.
"To šlo lehce," řekla svému příteli a poplácala ho po hrudi.
"Chlapi měli pravdu. Byly tam jenom náboje. Další zbraně pro gang budu muset opatřit někde jinde."
"Staráš se o ně jako o děti..."
"Potřebujeme spojit několik takových skupin, Nastasyo," pousmál se Sam, "potom budeme moci něco provést. Tahle skupina je teprve začátek. Upřímně, těch chlapů není moc a ani nejsou dobře vycvičení k boji... Potřebuju se nějak dostat k jiné skupině. A spojit ji s tou naší."
"Tak o tom jsi posledních pár večerů přemýšlel? Já myslela, že si v hlavě rozebíráš náš vztah," zasmála se Nastasya.
"Moc vtipný," odpověděl dotčeně Sam a otočil se.
"Nedaleko odsud se nachází vojenský muniční sklad. Jo, další munice. A zbraně, víc zbraní," řekl, "a my je získáme. A pak je nabídneme nějakým dalším blbečkům a provedeme nějaký útok na já nevím co."
Pérez se do lesa dostal asi tak o půl hodiny později. Jeep nechal zaparkovaný na kraji města. Sám se s pistolí vydal na průzkum horkého a vlhkého pásu lesa plného komárů, kteří jej neustále obtěžovali. Pérez měl oči neustále na stopkách. Každý šelest, každý pohyb větve zaujal jeho pozornost. V jednu chvíli uviděl samici pekari se dvěma mláďaty. To jej docela vyděsilo. Pekari jsou zřejmě nejnebezpečnějšími savci Jižní Ameriky! Jaguár před člověkem možná uteče, ale pekari, zvlášť když má mladé, rozhodně ne. Pérez měl štěstí, že byl proti větru. Jak tak dál postupoval lesem, narazil dokonce na malého křovináře aksamitového, perfektně skrytého v listí. Vyrazil po Pérezově tenisce a zanechal na její špičce malou žlutou stopu - kapku jedu. Pérez si utřel pot a šel dál. Přemýšlel, kolik takových ojedinělých, byť nebezpečných setkání, v tomto lese ještě zažije...
Kdo ví, jak dlouho trvalo, než uslyšel z dálky hulákání. Nepochybně lidé! Buď dřevaři nebo gang, který se pokoušel najít. Pérezovi začala tuhnout krev v žilách. Už v životě něco zažil, vždyť se jako tajný policista pouštěl do různých akcí během časů, kdy na tom Kolumbie byla mnohem hůř než nyní, v roce 2019. Ale pocit, že se blíží svému cíli, nebo svým cílům, jež jsou zajisté velice nebezpečné, jej přesto zneklidňovala. Najednou uviděl ve svitu slunce, procházejícím listím pralesních gigantů, něčí hlavu. Šlo o nějakého Kolumbijce s kšiltovkou na hlavě. Nejprve viděl jen hlavu. Přál si, aby to byl pouze dřevorubec. Jenže Kolumbijec vyšel zpoza keře a Pérez si všiml pořádného kvéru, který si nesl. Bylo to v pořádku - ozbrojenec byl pořádně daleko, a Péreze kryla přerostlá přízemní vegetace. Pak si začal všímat dalších postav, které se šinuly lesem za tím prvním chlápkem. Byli to samí Kolumbijci, ale pořádně ozbrojení. Zkrátka gang. Pérezovi bylo jasné, že tady ničeho nedocílí. I kdyby s nimi byli ti dva Evropané, vrhne-li se do akce, bude po něm dřív, než je vůbec spatří. Asi tak minutu poté spatřil Pérez bílou brunetku, která se pořád na někoho tak zvláštně ušklebovala. A pak se mezi vegetací mihl vysoký Evropan s trochu úzkým, vyhublým obličejem. Jsou to oni! Zase zmizeli mezi keři a stromy a následovala je spousta dalších Kolumbijců. Nepochybně Matíasův gang, který je nyní zřejmě veden těmi Evropany. Pérez zalezl do křoví a čekal, až hulákání všech těch lidí utichne. Teprve potom vylezl ze svého úkrytu a pomaloučku se vydal za nimi. Nemyslel na nic než na to, aby se neprozradil. Volání lidí se už ozývalo z pořádné dálky. Péreze vedl pouze jeho sluch. Ke všemu neštěstí se brzy začalo stmívat. A když se v tropech stmívá, noc často přichází takřka znenadání. Sluneční svit náhle zrudl. Pérez si uvědomil, že tu nechce zůstat! Ale musel tu bandu následovat! Musel se dozvědět, co dalšího chystají! A třeba i dopadnout ty dva zločince!
Weberův gang vyšel z pralesa zrovna, když se začalo smrákat. Stála před nimi vojenská budova obehnaná ploty s ostnatými dráty.
"Nebudeme se zdržovat, chlapi. Připravte si ty svoje cetky, ehm, zbraně... Jdeme si pro lepší. Vyčistím cestu, budete mě následovat. Kdo nebude poslouchat Nastasyiiny rozkazy, zatímco tu nebudu, bude mnou samotným uškrcen," řekl Sam. Všichni zakývali hlavou. Sam přeskočil plot a okamžitě se před ním objevili dva vojáci.
"¡Detener!" zařval jeden z nich, a když Weber neuposlechl rozkazu a nezastavil, začal po něm nemilosrdně střílet z pistole. Sam se nahlas řehtal, když uviděl jeho reakci na to, co následovalo. Kulky Weberovi vůbec neubližovaly, netekla krev, rány se rychle zacelovaly hmotou. Voják hystericky poklepal svému druhovi po rameni, ten v hrůze zahodil pistoli a oba se komicky dali na útěk. Weber při běhu pistoli zvedl a oba zastřelil. Pak pistoli odhodil a z kapsy vytáhl tu svoji. Samozřejmě nebyl neozbrojen, ale když nemusel, neplýtval vlastními náboji.
Probil si cestu do budovy. Na odpor se mu postavilo několik desítek mužů. Weber je během chvíle všechny postřílel, dvěma z nich zlámal nohy nebo ruce, poslednímu, který se mu docela hrdinsky postavil do cesty, jednoduše zakroutil krkem. Takhle si probojoval během pár desítek minut cestu až na střechu budovy. Zapálil tam světlici a zařval na svůj gang.
Během těch pár desítek minut tu nikdo ani nepípl. Jeden chlap měl nějaké poznámky k Nastasyi, která ho kopla do obličeje a zlomila mu nos. Nikdo se jí radši neobtěžoval na nic zeptat. Jakmile zazněl Weberův signál, gang se dal do divokého běhu a ve chvíli se k němu připojil ve vyčištěné budově.
Pérez sem dorazil až za tmy. Těsně před budovou mu přestala svítit baterka. Možná to však bylo dobře, třeba by si ho někdo z čekajících všiml. Poté, co všichni zmizeli, zůstal Pérez sedět mezi křovisky a přimhouřenýma očima pozoroval, co se dělo před budovou. Všichni odnášeli kupy nově získaných zbraní. Pérez vytáhl z kapsy kameru s nočním viděním a začal to nahrávat. Podařilo se mu dokonce zaměřit se na toho vysokého Evropana, na Sama. Kamera ho i na dálku a ve tmě perfektně zabrala skoro na deset vteřin. Pérez se sám pro sebe usmíval. Měl aspoň něco!
Potom v sobě našel odvahu a začal se plížit k budově. Jakmile se dostal k plotu, přestal nahrávat, kameru dal do kapsy, položil pistoli na zem, vytáhl z kapsy kleště a udělal si v plotu malý otvor. Tím se pak prosoukal doslova na vojenské území. Pro pistoli pak zase sáhl za plot. Málem litoval, že ji chvíli neměl v ruce. Všiml si ho totiž jeden z gangsterů. Už se chystal něco zvolat, když jej Pérez zasáhl. Na pistoli měl tlumič, takže se o výstřelu nikdo nic nedozvěděl. Byla to přesná rána do krku. Pérez přiběhl k ozbrojenci a vytrhl mu z nehybné ruky pistoli. Měl další zbraň.
Gang se shromáždil uvnitř budovy. Pérez si klekl za okno a sledoval, co se dělo uvnitř. Bylo tam rozsvíceno, všichni na sebe řvali, Weber svým mužům něco poroučel. Pérez vytáhl kameru a zase začal nahrávat. Najednou hrůzou stuhl. Nastasya si zrovna na oči nasadila termovizi, kterou tu ukradla! Okamžitě zaregistrovala teplý bod, totiž lidskou hlavu, za oknem!
"Maxi!!!" zařvala na svého přítele.
"Nechtěla bys mě někdy zase oslovit Same? V poslední době jsi mi tak řekla jen jednou," poznamenal Sam, zasmál se, a zamířil na okno pistolí. Pérez se sklonil. Jen taktak uhnul. Pokrytý sklem se dal rychle na útěk k otvoru v plotě. V těchto chvílích se začal z dálky ozývat hluk helikoptér. Předtím, než byli vojáci v budově zabiti, jistě informovali své kolegy o tom, co se stalo. Teď sem mířila kolumbijská armáda! Skvělé! Pérez měl šanci z téhle kaše, do které se právě dostal, vyváznout.
Weber jako první proskočil oknem. Chtěl znovu vystřelit po Pérezovi, ale došla mu munice. A žádnu další pistoli u sebe momentálně neměl.
"Nikam neutíkej, kamaráde!" zvolal na Péreze a rozběhl se za ním.
Pérez neměl šanci se teď prosoukat dírou v plotě nazpět, a tak zkrátka utíkal dál podél plotu. Z budovy už vyběhla i Nastasya. Skoro Péreze trefila do nohy. Pérez zase ožil, otočil se, a vystřelil nejprve po Nastasyi, kterou však, skrytou ve tmě, netrefil. Pak střelil Sama do hlavy. Byla to dobrá rána, za rohem se Pérez zastavil, jist si tím, že jeho cíl je mrtev.
Sedl si za roh a nahlas oddechoval. Pak najednou dostal ránu do hlavy. Zakutálel se po zemi. Jakmile zvedl hlavu, uviděl Webera, nahlas se chechtajícího. Zvedal ze země Pérezovu pistoli.
"Jak je to možný, chlape?!" řekl nahlas Pérez, překvapen tím, že Weber nezemřel.
Rychleji, než to Weber čekal, vrhl se naň Pérez a téměř mu pistoli vytrhl z ruky. Zjistil však, že Sam ji držel příliš silně. Začal se s ním o ní přetahovat. Sam jí namířil na Pérezovu hlavu. Ten stisk! A ta síla! Pérez se s ním nemohl rovnat!
Weber najednou zmáčkl zbraň o něco víc. Pistole se v jeho ruce rozpadla.
"Škoda, že? Hm... Jestli to byla tvoje poslední, tak je mi jí líto. A tebe taky," řekl Sam. Pak Péreze znovu uhodil do hlavy. Ten spadl na zem, ale rychle se zvedl a začal utíkat dál. K Samovi konečně přiběhla Nastasya. Pokropila další roh budovy kulkami ze samopalu, ale Péreze nezasáhla.
Pérez proskočil oknem a ocitl se ve skladu bomb. Pohotově v místnosti rozsvítil, při útěku totiž ztratil svou baterku a neměl šanci se zde orientovat. Slyšel, jak hluk rozbití okna do místnosti lákal další členy Weberova gangu. Neměl na vybranou, musel se bránit. Dveře místnosti byly zamčené, skvěle! Pérez popadl granát. Za oknem uviděl Nastasyi. Neváhal a granát po ní hodil.
"Sakra!!!" zařvala Nastasya. Sam jí rychle dohnal a strhl jí k sobě. Výbuch granátu zdemoloval část budovy. Nezasáhl však ani Nastasyii, ani Webera, kteří si včas lehli na zem. Pérez proklínal svůj hloupý krok.
Cesta dovnitř teď byla vlastně volná, granát totiž udělal pořádnou díru ve zdi. Sam hbitě skočil do místnosti a přiběhl k Pérezovi. Ten si vypůjčil kulomet a našil to z něj do Weberova břicha. Weber se svalil na zem, na záda. Pérez se zděšením pozoroval, jak se rána v jeho břiše zaceluje. Weber o chvilku později vyskočil a pomalu přišel k Pérezovi.
"Hojím se rychle, kamaráde. Nevím, co jsi zač, a co tu chceš, ale nepřijde mi, že jsi moc přátelský. Asi by sis měl začít kopat hrob," zněla Weberova slova.
"Jak to děláš?" zeptal se ho Pérez.
"Co? Jako tohle? Hm... Řekněme, že jsem byl vyvolen k tomu, abych byl nějak výjimečný," odpověděl Weber, tleskl rukama, zvedl pořádně těžkou bednu a hodil ji po Pérezovi. Ten však včas znovu vystřelil z kulometu a bednu odrazil. Dopadla na Sama.
Pérez dál moc nepřemýšlel. Přiběhl k další z beden, otevřel jí, vytáhl bombu a odjistil ji. Pak ji hodil na překvapeně stojícího Webera. Proskočil průrvou ve zdi. Bomba explodovala! Sam byl přímo ve středu výbuchu!
Péreze div nezasypala myriáda cihel. Něco těžšího mu spadlo na nohu, naštěstí se zvedl, a kulhal pryč. Dosáhl plotu, a téměř zde omdlel. Jen se otočil a uviděl tu zkázu. Celý sklad hořel. Pak následoval další výbuch. Ta první exploze jistě odjistila další bombu. Ať už to byly jakékoliv bomby, asi nemohly všechny vybuchnout naráz. Pérez si oddechl a stěží překonal plot. Uviděl, jak se v temnotě mihla postava, jež utíkala směrem k té zkáze. To byla Nastasya. Nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo.
Rozsvítila baterku a v hromadě hořícího harampádí uviděla spálenou ruku.
"Maxi!!!" zařvala bolestně, dotkla se jí a pak uskočila. Pořádně to zabolelo. Odkopla pár dalších věcí. Spatřila Weberovu zohavenou hlavu. Oheň a žár, to jediné, co dokáže Ngoyovy schopnosti potlačit, ve velké míře i zničit. Weber už jednou smrti po výbuchu unikl, stalo se tak však i tentokrát? Nevykazoval žádné známky života.
"Ne!!!" řvala Nastasya a utírala si slzy. Sam byl minimálně smrtelně raněn, všichni gangsteři, kteří byli v budově, zemřeli při explozi. Helikoptéry s vojáky už přistávaly poblíž vojenského prostoru. Nastasya, celá zděšená tím, co se v posledních pár minutách stalo, se dala na útěk. Zmizela v pralese.
Pérez ji celou dobu sledoval. Řekl si, že jí nemůže nechat uniknout. Byl na tom pořád docela dobře, zranění nohy nebylo tak vážné. Kdyby ji přepral, mohl by jí dostat k těm vojákům, jež sem právě přiletěli. A jeho úkol by byl splněn!
V následujících pár minutách si někdo povšiml popáleného těla Webera.
"Chrstněte na tu mrtvolu trochu vody! Ať se z ní dostane všechna ta špína!" zakřičel někdo. To samozřejmě nebyl moc dobrý nápad...
___
Konec 4. části.
Žádné komentáře:
Okomentovat