Asi dvacet minut před polednem k domu konečně přijel vůz Jarola Péreze, tajného policisty, který si vraždu obyvatel domu spojoval s příjezdem dvou podezřelých Evropanů. Ostatní policisté zde již hodiny pracovali. Městečko Sarto si teď už žilo svým životem, nikdo ze sousedů se již před domem neukazoval. Pérez si promluvil s několika svými kolegy o celé masové vraždě. Nedostalo se mu příliš dobrých odpovědí. Nikdo zatím netušil, kdo je mohl zabít. Vrazi po sobě na místě nenechali mnoho stop.
Pérez si pořádně prohlédl dveře domu. Přišlo mu zvláštní, jak byly poničeny. Dveře byly na kusy, úplně jako kdyby někdo vzal pořádné beranidlo a prostě to do nich napálil... Kdo by to tady mohl udělat? Poblíž neležel žádný kůl, kterým by se dalo do dveří vrazit... V jednom kusu dveří nalezl Pérez díru, do které mohl vložit vlastní pěst. Zvláštní, pomyslel si. Zatímco klečel u toho, co ze dveří zbylo a bylo položeno před dům, vynášeli kriminalisté poslední oběť. Byla to babička. Pérez přispěchal k mrtvole a pořádně si ji prohlédl.
"Na tuhle stařenku a její snachu někdo hodil gauč," řekl jeden z policistů.
"Kdo by měl u všech čertů dost síly na to, aby zvedl gauč a přesně jej hodil na dvě osoby?" zeptal se zmateně Pérez.
"To je právě ta záhada, pane," odpověděl policista, "tady nikdo nic neví. Sousedé říkají, že včera slyšeli pár výstřelů, ale... To se v téhle části Kolumbie děje ve městech denně."
"Počkejte... Dvě ženy zemřely kvůli tomu, že na ně někdo hodil gauč. To je těžko vysvětlitelné... Ale dobrá. A potom byl ten mladý muž zastřelen," rozpovídal se Pérez.
"Přesně tak," pokýval hlavou kriminalista.
"A ten dospělý muž?" zeptal se Pérez.
"Ukážu vám jeho mrtvolu," odpověděl kriminalista a vzal Péreze k velkému vozu, do něhož měla být během příštích pár minut přepravena i poslední z mrtvol.
"Vidíte to? Neuvěřitelné, že?" řekl kriminalista Pérezovi, který se instinktivně chytil za břicho, když mrtvé tělo muže uviděl. Nebyl to moc hezký pohled.
"Vrah mu zlomil krk," poznamenal Pérez.
"Ano. Otočil mu hlavu o 200 stupňů. Zdá se, že toho docílil jediným pohybem rukou. Zkrátka jeho hlavu chytil a... lup," řekl kriminalista.
"To je velice... zvláštní..."
"Tady je všechno zvláštní, pane Pérezi."
Pérez se vydal na procházku ulicemi Sarta a usilovně přemýšlel o celém případu. Proč se to celé stalo krátce po příjezdu dvou Evropanů? Mohou za to oni? A pokud ano, čeho jsou vlastně schopni?
V tuto dobu se Sam Weber a Nastasya Savinna nacházeli ve sklepě budovy vzdálené jen tři kilometry, uprostřed městerčka Sarto. Byli tu se zbytkem gangu, ke kterému Pedro patřil dříve, než ho a jeho rodinu Sam zabil. Ten muž s hustým knírkem, vůdce gangu, Matías, s nimi o něčem mluvil.
"Pořád mi přijde zvláštní, že se k nám chtějí přidat dva cizinci... Zrovna k nám! Víte kolik je v téhle části Kolumbie skupin jako jsme my? Větších, silnějších... Lépe vyzbrojených. Získávajících víc peněz než získáváme my! A vy se rozhodnete jít k nám! To je hodně, hodně divný!" rozčiloval se Matías.
"Nebojte se, příteli," odpověděl Sam se svým ďábelským úsměvem, "nezklameme vás. Potřebujeme se zkrátka někde schovat, a vaše skupina je ideální."
"Nemám s tím problém, pokud mi teda neutrhnete hlavu, jak jste včera slíbil," řekl na to Matías.
"To on jen tak žertoval," vložila se do toho Nastasya, "je to rošťák."
Matías se na ni tak zvláštně pousmál.
"Co to vidím, Matíasi? Co to je ve tvých očičkách?" řekl naštvaně Sam.
"Nic, nic!" odpověděl Matías trošičku vystrašeně. Očividně měl z Webera docela hrůzu a připadal si před ním tak trochu nižší. Sam z toho byl velice rád. Už teď Matíasovi muži ztráceli důveru ke svému vůdci, který se takhle choval k novému super-členovi týmu. Dříve či později ho zradí. A bude to Sam, kdo ovládne celý gang.
"Ani se na Nastasyi nedívej, nebo ti natáhnu ruce a potom si na nich zacvičím karate... Věř mi, z tvých kostí budou lítat třísky. Dokážeš si to, doufám, živě představit. Nebo to chceš názorně ukázat?" řekl na to Weber.
"Nemůžeme to nechat na jindy?" zašeptal Matías, přejíždějící očima po svých mužích, z jejichž pokerovských výrazů se nedalo nic vyčíst. Weber a Nastasya přikývli.
"Dnes večer přijede zásilka zbraní na pole východně od města. Všichni tam odjedeme... Ale celý náš tým se skryje v lese. Jenom vy dva budete na poli a zbraně převezmete. Dávejte pozor, protože tam bude policie. Víme o tom. Neptejte se, proč. Jestli uspějete a zbraně zachráníte, stanete se oficiálními členy týmu," mluvil dále Matías.
"Tak to máme předem vyhraný," zasmál se Weber a pár gesty naznačil, že jeho vylepšenému tělu žádná kulka neublíží.
Po setmění se gang shromáždil mezi keři a nízkými stromy na kraji kukuřičného pole. Sam a Nastasya se postavili do jeho středu. Čekali, co se bude dít dál.
"To je nuda, Maxi," zazívala Nastasya a prohlédla si svou nově získanou pistoli.
"Neboj, za chvíli nám bude líp," usmál se na ni Sam.
Nastasya ho vzala za ruku a zmáčkla ji.
"Hele, už letí," řekl Sam a ukázal na světýlko na noční obloze. Z dálky se ozýval hluk malé helikoptéry.
Ze stroje, který přistál přímo před nimi, vyběhli dva chlápci.
"Decir contraseña," vykřikl jeden z nich.
"Gata," odpověděl Sam.
Oba muži na sebe zakývali hlavami a před Sama s Nastasyií naházeli čtyři pytle se zbraněmi. Nastasya k nim přišla a na ruku jim dala peníze od gangu. Oba chlápci se nahlas zasmáli a helikoptéra se vznesla do vzduchu.
Hned nato se z pole vynořilo asi patnáct lidí. Ano, byla to policie. Křičeli na Sama s Nastasyí, ať se ani nehýbou. Nastasya si stoupla za Sama a připravila se na střelbu. Na pistoli měla tlumič.
Policisté začali svítit. Ještě předtím ale Nastasya stačila zastřelit dva z nich. Jejich kolegové si toho sotva všimli.
"¡Quédate ahí, caucásico!" zařval jeden z policistů na Sama a naznačil mu, aby dal ruce nad hlavu.
"Haha!" zasmál se zlověstně Sam a začal to do skvadry šít ze samopalu. Dostal pár zásahů, jenže z jeho těla nevytekla jediná kapka krve, a rány se rychle zhojily. Po chvíli bylo po všem.
Jeden z policistů stačil zavolat na stanici a krátce informovat o tom, co se na poli děje, předtím než byl buď Samem nebo Nastasyií připraven o život.
"Splnili jste úkol," zubil se Matías. Nebyl z toho však příliš nadšen. "Půjdeme lesem bez světel," řekl ještě a ukázal všem, aby jej následovali.
Sam a Nastasya kráčeli přímo za ním. Přesně to Matías potřeboval. Náhle se otočil na Nastasyii a vystřelil po ní ze své pistole. Samovy superrychlé reakce však předčily jeho očekávání. Weber kulku vykryl vlastní rukou. Ve světle rozsvícených baterek teď Matías sledoval, jak kulka pomalu vylézá z jeho ruky a pak se zaceluje slizem, který během chvíle změnil barvu i strukturu na lidskou kůži, na níž dokonce začaly růst chloupky. Hleděl hloupě na vypadlou kulku.
"Řekl jsem ti, že ti zlomím krk. Udělám to," zasmál se Sam, jednou rukou zmáčkl Matíasův obličej a tou druhou mu s hlavou otočil možná tak o 350°. Matías byl na místě mrtvý.
"Jdeme do úkrytu!" zvolal Weber na ostatní členy gangu. Nezbývalo jim, než jej poslechnout.
V šest hodin ráno se na poli opět shromáždila skupina policistů a vysvětlovala vraždu svých kolegů. Pérez zde byl též. Prohlížel si mrtvoly, škrábal se na hlavě s vlasy ostříhanými na ježka, a přemýšlel, co se tu tak mohlo stát.
"Všichni byli zastřeleni... Všichni šli po nějakém cíli... Prý po dvou lidech, jak řekl ten muž, který ještě stačil informovat o té nezdařené akci... Po dvou lidech! Sakra, to je přece ono!" uvažoval nahlas Pérez. Hned poté k němu přiběhl mladý Kolumbijec s uniformě, která mu zrovna moc dobře nepasovala, protože byl hubenější než ostatní policisté.
"Musím Vám něco ukázat, pane Pérezi. Pojďte do lesa!" řekl.
O chvíli později se měl Jarol Pérez možnost seznámit s mrtvolou Matíase.
"Odporné, že?" řekl mladý policista. Pérez pokýval hlavou na znamení souhlasu.
"Identifikujte toho muže," řekl Pérez mladíkovi, "já jedu do města. Až budete vědět, kdo to byl, dejte mi vědět. Zbytek tam vyřídím sám."
V deset hodin seděl Jarol Pérez před restaurací přímo ve středu Sarta a sepisoval si seznam všeho, co se zatím dozvěděl. Ta dvojice je velice nebezpečná... A je možné, že je stále ve městě. Policie sice nevěděla, jakému konkrétnímu gangu měly být zbraně od jiné společnosti předány, ale bylo jasné, že příjemci byli gangem právě z městečka. Gangů to bylo několik a najít právě mezi nimi dva Evropany přece jen nebylo tak lehké... Ale Pérez si uvědomoval, že se pomalu blíží svému cíli.
Mladý policista mu na mobil poslal zprávu. Mrtvý muž se jmenoval Matías Lleros. Teď by mohlo být snazší najít skupinu, do které patřil...
Jedna věc však Pérezovi stále vrtala hlavou. Proč po sobě ti dva nezahlazují stopy? V jeho hlavě se začaly rodit všemožné teorie... Žádná však nebyla správná. Pérez se měl však brzy dozvědět, proč. A měl se také seznámit s Weberovou neobyčejnou silou...
___
Konec 3. části.
Žádné komentáře:
Okomentovat